Když tak otáčím stránky svého deníku, nechce se mi ani věřit, kolik času uplynulo. Všechno se seběhlo tak rychle, že jsem sotva stihla vnímat. A najednou je to tu. Nový rok už zas klepe na dveře. Co přinesl ten starý a co chystá ten nový? 

V polovině července tohoto roku jsem se po dlouhých 5 letech přesunula z blog.cz na tuto stránku. A jsem spokojenější než kdy jindy. Jak už jste si jistě stačili všimnout, k recenzním článkům přibyly poznatky z cest, deníkové zápisy a tak obecně postřehy ze života. Psaní je hned svobodnější. Jsem toho názoru, že když je co říct, tak se to řekne, ale když není, tak prostě není a není třeba dělat si násilí a strkat články v podobě "vaty". A tím jsem se i řídila, čemuž (bohužel) napomohl i nedostatek času. Ten bych letos chtěla upravit tak, abych měla víc času na věci, které mě baví a neodsouvala je stále "na jindy". Přeci jen, jednou to "jindy" nemusí nastat a nerada bych se jednou ohlédla a zjistila, že jsem strávila všechen svůj čas děláním něčeho, co mě těžce nenaplňovalo a kašlala na věci, za které stojí za to si udělat trochu času :-). 

Příští rok chystám hned několik věcí, na které se budete moci těšit v dalším roce. První se týká jídla a druhá fotek. Jak jistě mnozí z Vás, co mě alespoň trochu znají (nebo sledují na Instagramu), ví, že jsem foodpornista každým coulem, což se začalo promítat i na literatuře a tak nějak obecně. Na nočním stolku vedle beletrie přibyly kuchařky a knihy o vaření a nově jsem dostala k Vánocům od bratra knížku Whole 30 věnující se paleo stravě, na kterou mě přivedla Syki z Knižního Doupěte. Na 10 dnů jsem si zkusila jíst jinak a byla to rozhodně zajímavá zkušenost, kterou bych ráda zopakovala a, po přečtení knihy, i vylepšila. Je tedy velice pravděpodobné, že z mé strany o jídle ještě uslyšíte, v jaké podobě...to se nechte překvapit :-).

Druhým týdenním výmyslem, se kterým jsem přišla, jsou fotky. Měsíc zpátky mi umřel telefon. Huawei P6 náhle odešel a už se nikdy nevrátil k vědomí. Takže ho bylo třeba nahradit. Což se stalo. A dokonce má nový stroj i slušný fotoaparát, který zvládne i něco vyfotit. Rok zpátky jsem nabádala ke 30 dnům splněných snů. Sama jsem se k tomu úplně nedostala - až nyní. Každému dni bych chtěla věnovat jednu fotku, tj. maximálně 7 fotek za týden. Jako vzpomínka na to, co se stalo, co mě napadlo, co mě zaujalo. A ke každé fotce napsat maximálně 3 věty.

Zjistila jsem, že mým obrovským problémem je dokopat se k věcem nebo se k něčemu rozhoupat. Často nad věcmi váhám do chvíle, než je příliš pozdě. A to se snažím v posledních letech napravit. Být víc já, než jsem kdy byla, a žít víc, než jsem kdy žila. Smát se, dělat bláznivá rozhodnutí, zkoušet nové věci. A tohle je takový malý krůček k mému vysněnému já. 


Nevěříte? 
Tak se pozorně dívejte. 
Bude to jízda. 
:-) 


Krásné zakončení tohoto roku a mnoho úspěchů, lásky a radosti do nového roku přeje

Sayury









13. prosince 2015

Ani jsem se nenadála a z nějakého nepochopitelného důvodu přišel prosinec. Jakože rychle. Hrozně rychle. Hm, Vánoce jsou za dveřmi, pomyslela jsem si, když jsem kupovala jídlo v supermarketu, což je mimochodem moje úroveň socializace v posledních pár týdnech. Na začátku prosince se rozsvítily stromečky, dokonce jsem měla i své "3 must-have", abych si zahájila zimní slash vánoční čas, a tak zbývá jen to nejhorší: přežít první tři týdny školy a pak ve dvou dnech nakoupit, uklidit, napéct, uvařit. No stress. No pressure.

A jaké že to jsou ty tři must-have Vánoc?

  1. Ostružinová horká čokoláda z Costa Coffee, na kterou jsem dva týdny (už je to vážně tak dávno?) zpátky zašla se Syki (allleeeert nový projekt na obzoru!!). Zhřešily jsme. Ale stálo to za to. Vždycky stojí. 
  2. Perníkové Latté s naloženým panem Perníčkem v hromadě šlehačky z Costa Coffee. Ach. Další předražená fancy hipsta věc, na kterou ale nedám dopustit. Alespoň jednou za čas. 
  3. Brněnský Turbomošt. Věc, na kterou po mé loňské premiéře nedám dopustit. Jak jsem jen bez toho mohla žít? Věhlasný brněnský Bar, který neexistuje zná snad každý, málokdo ale ví, že tenhle počin přišel ještě dřív a díky němu je zima snesitelnější a vánoční trhy příjemnější :-). 

Občas se ale stane, že ani tyhle zázraky nedokážou zachránit situaci a člověk už potřebuje něco silnějšího. A doba, jako je tahle, je podle mě ideální. Je skoro polovina měsíce, za 11 (!!) dnů bude Štědrý den a za 19 dnů přijde Nový rok. A já sedím nad učením a snažím se nepřipustit si fakt, že se to děje. Zápočty, testy, dárky, pečení, úklid. Dárky. Bože. Dárky!! Jak to jen stihnu? V panické hrůze, že to prostě toho 23., tak jako každý rok, nemůžu dát, jsem vyrazila do obchoďáku, kde mě čekala další překážka v podobě neuvěřitelné masy lidí. Kde se jenom berou? Měla jsem tak trochu dojem, že můj život v posledních dnech je Takeshiho hrad - jakmile hráč překoná jednu překážku, hned nastoupí další. A další. A další. 

...má cenu vůbec zmiňovat, že na konci jsem odešla o dva tisíce lehčí, s tím, že jsem si nezaslouženě a ještě k tomu předčasně nadělila hromadu oblečení? Achjo Vánoce, jděte pryč, i s těma svýma koulema. Na stromečku. Samozřejmě. 

Outsider, šprtka, asociál. Tak by se dala krátce popsat Emma Thomasová, ambiciózní, nadaná a velice chytrá sportovkyně Weslynské střední. Průměr má špičkový, úkoly vždy hotové. Nikdo si nemůže stěžovat. Nikdo nemůže říct jediné slovo. Včetně ní - děvčete, které muselo mlčet. 

Důvod dýchat je prvním dílem trilogie Dech, který autorku Rebeccu Donovan okamžitě katapultoval na přední příčky prodejnosti v USA Today a The Wall Street Journal. Má ale kniha opravdu co nabídnout? 

Příběh vypráví o šestnáctileté Emmě, která může být v očích ostatních všechno, jen ne nešťastná. Opak je ale pravdou, kterou si musí dívka nechat pro sebe. Každé ráno zakrýt stopy po modřínách a tvářit se, že je všechno v naprostém pořádku. Jak dlouho ale ještě vydrží trpět? Emma je odhodlaná nic nevyzradit, s nikým krom nejlepší kamarádky Sarah se nestýkat a HLAVNĚ se nezamilovat. Láska však přijde náhle - a bez pozvání - a až tehdy si Emma uvědomí, že i ona si zaslouží šanci žít plnohodnotný život dospívajícího člověka. 

Důvod dýchat byl od začátku velice zajímavé čtení. Hned po prvních stranách jsem pochopila, že mě čeká dlouhá a bezesná noc s knihou v ruce. Ačkoliv bylo očividné, jakým směrem se bude příběh odvíjet, stále jsem knihu nedokázala odložit. Každé slovo, každá věta byly od počátku naprosto odzbrojující - jen jsem ležela, četla a z očí mi tekly potoky slz. Po nějaké době depresivní část příběhu ustala a na scénu se přiřítila první láska - krásná, nevinná, nečekaná. Láska v podobě Evana Mathewse. 

Evan byl pro mě jednoznačně nejoblíbenější postavou v knize. Byl odhodlaný dostat se Emmě pod kůži, byl trpělivý, ochranářský a bláznivý. Hotové ztělesnění první lásky. Dost reálný na to, aby se dal mezi námi najít. 
Emma, naproti tomu, byla typická pubertální holka s dlouhým vedením. Ačkoliv jsem s ní soucítila, nejednou jsem měla chuť ji zaškrtit pro ty její myšlenkové pochody. Má mě rád? Nemá mě rád? Co budu dělat? Nikomu to neřeknu. Ale ukážu Sarah, jak špatně na tom jsem. Ale nic víc jí neprozradím. Líbí se mi Evan. Co to je za pocit? Musíme být kamarádi. Proč za mnou leze? Proč za mnou neleze? Arrrrgh. Ty jsem pak později omlouvala tím, že jsme nejspíš všechny byly takové naivní, nejisté bytosti, alespoň co se týká kluků a první lásky. 

I když linie, týkající se přátelství mezi Emmou a Evanem pokračovala, stále tu a tam vylezl kostlivec ze skříně. V jednu chvíli jsme se tak smála a ve druhou popotahovala z nespravedlnosti, páchané na hrdince. Byla jsem nadšená, ale nemohla jsem se zbavit dojmu, že nedostávám všechno.

Už od prvního pohledu je jasné, že hlavním tematem bude domácí násilí, což je u youngadultovek docela neprobádané území. Sám příběh však nenasvědčoval tomu, že nějaké hlubší bádání nastane. Na Emmě bylo pácháno zlo, ale už není ani čárka o tom, odkud pramení, proč se to děje a kdy přestane. Chudinku ubohou autorka zbila, a pak ji jen poslala prince na bílém koni jako kompenzaci. Ale ten přeci neměl být hlavním problémem! 

V průběhu četby jsem postupně střízlivěla, až jsem ve 4 ráno vystřízlivěla do zdárného konce. No, konce. K tomu bych taky měla pár výtek, i když nebudu lhát, hodně mě přinutil těšit se na další pokračování, které snad posune laťku o něco výš. 

Důvod dýchat je zajímavé čtení se silnou tematikou, která se dotkne nejednoho mladého čtenáře a přinutí ho zamyslet se nad životem a vážit si toho, co má, protože naneštěstí není tématem nic smyšleného, nýbrž realita, která se dotýká milionů dětí na celém světě. 



Tímto bych ráda poděkovala nakladatelství YOLI za výtisk. Děkuji! 


Rebecca Donovan - Důvod dýchat  


Série: Dech #1
Počet stran: 446
Rok vydání: 2013 (US) / 2015 (CZ)
Překlad: Daniela Krolupperová
Nakladatelství: LUCKA Bohemia
Hodnocení: 3/5